Dveře do kanceláře otevřete pouhým přiložením ruky, stejným způsobem zapnete kopírku či zaplatíte v automatu na kávu. To není „hudba budoucnosti“, ale realita švédských kanceláří v komplexu Epicenter ve Stockholmu. Několik zaměstnanců si tu dobrovolně nechalo do ruky implantovat RFID čip.[1] Ať už se vám to zdá kontroverzní, nebo ne, řešení bezpečnosti v kancelářích budoucnosti se nejspíš bude ubírat podobným směrem. Nad možnostmi využití RFID čipů i jejich riziky se zamýšlí odborníci ze společnosti Canon v rámci svého vizionářského projektu Crystal Ball.
Historie RFID čipu, tedy systému identifikace na rádiové frekvenci, sahá až k počátkům druhé světové války. Od rádiových transpondérů vedl jejich vývoj k ID kartám nebo čipům. Právě tato technologie bude hrát v zabezpečovacích systémech hlavní roli. Napadá vás spolehlivější způsob kontroly, zda jsou při požáru všichni zaměstnanci evakuováni, než když s čipem přímo ve své ruce musejí projít bránou, která jejich odchod zaeviduje?
„RFID využívá radiofrekvenční vlny k přenosu informací mezi čtečkou a štítkem, který lze snadno identifikovat a lokalizovat. Nejběžnějším způsobem užití RFID je už po mnoho let kontrola přístupu, která zahrnuje ochranu osob a budov, cenného majetku nebo důvěrných informací,“ vysvětluje Eva Kučmášová ze společnosti Canon. Součástí těchto systémů může být vše od bezdotykových karet a čipů až po biometrické skenery. Na již zavedených RFID kartách jsou rovněž uloženy osobní údaje, které společnostem pomáhají řešit problémy týkající se autorizace a bezpečnosti. Potenciál této relativně jednoduché technologie je téměř nevyčerpatelný.[2]
Systém RFID na různých bázích funguje již několik let, proto můžeme hovořit i o jeho rizicích. Zejména starší, hůře šifrované systémy byly více zranitelné, k zachycení uložené informace stačila blízkost libovolné „čtečky“. Snadnou prolomitelnost podobných zařízení se podařilo prokázat studentům z University of Holland, kteří úspěšně hackli hojně využívaný čip Mifare Classic RFID. Ten se používá například v londýnské městské Oyster card nebo nizozemské OV-chipkaart.
Až 80 procent všech přístupových karet, využívaných například komerčními zařízeními i nemocnicemi, se může stát obětí hackerů.[3] Řeč je zejména o zastaralých modelech čteček, které společnosti dodnes používají. Je tedy RFID vůbec vhodná k zabezpečení kanceláří? A jak jejím nedostatkům čelit?
Jedna
technologie nestačí
Nejnovější RFID karty jsou samozřejmě bezpečnější, do budoucna je ale lepší
nespoléhat pouze na jednu technologii. „K větší efektivitě by ji měly
firmy používat jako součást rozsáhlejšího integrovaného bezpečnostního systému.
Kromě zavedení RFID čipů by mělo dojít i k posílení bezpečnosti jednotlivých
zařízení, ale také jasně definovat protokoly pro bezpečnost sítě i bezpečnost
jednotlivých dokumentů. Žádná technologie sama o sobě není samospásná,“ dodává Eva
Kučmášová z Canonu.
Pokud
budou společnosti zavádět nové technologie příliš zbrkle bez toho, aniž by
nejprve myslely na ostatní účinná bezpečnostní opatření, mohou se ocitnout
v pasti. Bezpečnost kanceláří je třeba budovat od začátku a na pevných
základech, které lze postupně doplňovat o další zabezpečovací prvky. RFID není
nová ani převratná technologie, ale při správném používání se může stát pevným
základem každé bezpečnostní strategie v kancelářích budoucnosti.
[1] https://www.digitaltrends.com/cool-tech/epicenter-office-of-the-future/
[2] https://www.rfidjournal.com/articles/view?17183/2
[3] https://www.getkisi.com/blog/how-to-copy-access-cards-and-keyfobs
